Jako báseň

stále dokolečka
počítáš kolečka
počítáš lodě
podobné si jak bublinky v sodě
vrtule se větví
cynik taje
odkrývá taje jak z ráje
v nekonečném zmnožení
dětský svět samoplození

uhoupá tě k spánku lítací kůň
večer u stánku na kahánku
spíš víření vzduchu
než hluboká tůň

slečna Kateřina
jde na vycházku
roztočí hlavu
na vodítku psíka
z chemlonu nebo z lýka?

telegrafní dráty se plní diváky
a divadelní sedadla zas ptáky
jak vlaštovky počítáš znaky
jsou propleteny šňůrou vzájemnou
dráždivě signální
současně tajemnou

vše si je podobné
jakoby stále stejné
však jedinečné
se jménem či bezejmenné

David Vávra